Archive for Březen 2013

Chicha

III.Článek, 13.března 2013, Komunita Ruku Samay, teplota 25 °C ,               o tradičních věcech kmene Kičua

Buďte zdrávi příbuzní,

jak se máte? Děkujeme za připomínky k minulému psaní. Jsme rádi, že máte zájem o reportáže. Nebudu to protahovat. Minule jsme skončili návštěvou kičuánské komunity Ruku Samay – bylo toho tolik, že se nám to nevešlo do jedné reportáže, tak zde je pokračování.                                                  
Díky Augustínovi a Míše se stala naše návštěva v pralese velice bohatá na zážitky a zkušenosti z tradičního života tohoto kmene. Pro snažší pochopení textu si otevřete fotky na rajčeti odkaz viz. úplně dole.

Tento kmen žijící v Amazonském deštném pralese má již dlouholetou zkušenost s využíváním rostlinného bohatství, které jej obklopovalo a obklopuje do dnes. Kičua umějí zpracovávat rostliny, plody, zvířata, hmyz, červy… no prostě vše, co pochází z matky Země pro obživu, praktické věci denních potřeb, ale také pro léčení. Tentokráte se zaměříme na tradiční věci užívané v jejich běžném životě.

Chicha (čiča) – je jeden z tradičních nápojů kmene Kičua                                         Přicházíme poprvé do komunity kmene Kičua a první čeho se nám dostává je pilche (pilče – kulatá přírodní nádoba) plné lahodné chichi. Je slušnost vypít to až do dna, někdy má pilche něco kolem 1l. Chicha se vyrábí z juky, z banánů, z chonty(čonty) a z mnoha dalších plodin. My jsme dělali chichu z juky.
Náš příběh začíná ráno, kdy se nasnídáme, oblékneme si holinky, vezmeme mačety, proutěné koše a vyrážíme na nedaleké políčko. Je poctivý vedýrko a práce s mačetou dává zabrat. Nejprve musíme vysekat plevel, pak osekáme keříky juky a nakonec vytáhneme hlízy, co se jim tu říká juka. Ženské je přeberou očistí od hlíny a vloží do košů. Osekané tlustší větve z keříků se pak znovu zasadí a juka může znovu zapustit kořeny. Je zde tradice, že juku sází jen ženy a ty mají speciální dietu, aby byla velká úroda. Např. v den sázení nesmí zametat:) pak po dobu, kdy juka sílí nesmí jíst mnoho sladkého…no je toho dosti. Odnášíme koše do RS, kde se juka oloupe a naloží do hrnců a povaří několik hodin. Nechá se vychladnout a pak se rukama musí rozmělnit na kaši, která se vloží do plastikového barelu s víkem. Byli jsme na místě, kde se juka rozžvejkávala v puse – prý to pak lépe fermentuje:) Pak se vymačká šťáva z cukrové třtiny a ta se vmíchá do rozmačkané juky. Toto se nechá v barelu den, dva, tři …:) uležet, aby proběhla fermentace. Byli jsme na jedné návštěvě, kde měli již chichu pěkně uleželou a uj dostali jsme pěkně velké pilche…  no dovedete si asi představit, co to s náma na sluníčku udělalo:)         Do nádobky se pak vloží vždy trochu tohoto ¨těsta¨ a promíchá se s vodou a rovnou se pije. Chuť je obdobná našemu kefíru.

Bílé kakao – se běžně nepoužívá na výrobu čokolády.                                                       Na jedné procházce s Auguchem jsme našli spousty zralého bílého kakaa. To jsme odnesli do komunity a tam ho začali zpracovávat. Bylo toho asi kolečko. V 6 – 8 lidech jsme měli co dělat, abychom to za 3h zvládi očistit. Bílé kakao se musí nejprve rozlousknout a po té, doslova, ožužlat a vykousat. Výsledek je zvláštní strukturované semínko. To se pak dá na dvojí způsob upravit. Buď se osmaží na pánvi a nebo se uvaří v hrnci a rozmačká. Obojí je chutné a plné bílkovin, no prostě nutriční bomba:)

Aji (achí) – ekvadorské čili.
Tento keřík obsypaný červenými malými čili papričkami má doslova v očích místních indiánu svůj význam. Začnu jedním příběhem, který nám Augustín jednou vyprávěl. Ráno, asi kolem 5h se probudila celá komunita. Popili Wayusu ( Vajůzu – místní čaj připravený z lístků keře stejného jména, který slouží tradičně podobně jako kafe, akorát s tím rozdílem, že tento čaj mohou pít i malé děti a neškodí tolik srdci a nevytváří se na něm taková závislost, prostě medicína) a usedli v jedné podlouhlé čosítě (chýši). Vždy rodiče a jejich děti. Všichni sedí v kruhu a na zemi je udělaný z banánových listů provizorní koberec, na kterém je vyskládáno nespočet červených malých papriček. Štiplavá vůně vás pohltí a několik malých dětí se dává do pláče. Babička pak pomalu obchází každé dítě a před ním vždy jednou malou čili papričkou vytře esenci z ostatních 10ti papriček, pro každé oko. Čosítou se nese nářek , prosení a slibování, že už budou hodné a poslušné. Babička, ale ví co dělá a nekompromisně vetře každému dítěti do každého oka tuto pálivou esenci….                                                  Také dnes sedíme ráno v čosítě v RS, již jsme popii wayusu a posloucháme, co nám Augustín povídá. ¨Hlavně se zaměřte na svůj dech, nepanikařte, buďte silní, pak obejde každého z nás a vetře nám do každého oka esenci z 8 čili papriček…ujjj toto palíííí. Oči se mi podařilo otevřít asi po 2 hodinách!
Proč čili do oči? U kmene Kičua je tato prastará tradice, která učí děti poslušnosti, ale také je učí pracovat se strachem a bolestí. Sami, když jsme si prošli touto ceremonií, musíme přiznat, že na tom je kus pravdy. Uvědomili jsme si, že život v pralese přináší pro člověka neustálé utrpení ve formě různých hmyzů, teplot, vlhkosti…a s tím to je třeba mít trpělivost, nechat to pomalu přijít a s rozvahou to strávit, pracovat s tím. A právě tento obřad tomu učí. Zbrklost a roztěkanost udělá většinou nevídané škody.

Kakao – na výrobu čokolády
Pěstování kakaa a sběr kakaových plodů, je zde jedna z forem přivýdělků. Kakaové plody rostou na stromech v počtu okolo 30 kusů. Tyto plody, když jsou zralé se utrhnou a začnou se zpracovávat. Měli jsme také možnost to zkusit. Plod se musí rozlousknout, uvnitř je velice lahodná dužnina, spíše slizík, který se sní. Kakaové boby se musí pečlivě očistit – ocucat:) a pak se dají na sluníčko.
Tam za pár dnů částečně uschnou a částečně zfermentují. Pak se na ohni opraží, nechají se vychladnout a vyloupou se ze slupek. Pak se tyto, pro mě již chutné boby, namelou na jemný prášek. Ten se pak v hrnci nebo na pánvi smíchá s panelou (přírodním třtinovým cukrem) a trochou vody a mléka. Toto se povaří, až vznikne čokoládová hustá kaše. Toto je +- 99% čokoláda. Je více způsobů výroby, ale tento postup byl v konečné fázi výborný:)

V Ruku Samay jsme poznali ještě spousty dalších zajímavých věcí, ale o tom napíšeme průběhem času. Jestli vás něco zaujalo, tak dejte vědět. Mějte se fajn a za pár dní zase něco napíšeme!

Zdar a Sílu!

http://waclaf.rajce.idnes.cz/Ekvador_14.2_-_4.3.2013/

uživatelské jméno: ekvador

heslo: jedna

vše malými písmeny a bez interpunkce