Archive for Listopad 2013

Pribuzni

XVI.Clanek, 21.listopadu 2013, Kuya Urku, Tena, Ekvador, teplota 25 az 40 stupnu C, vlhkost 80%

Zdravime Vas rodino, pribuzni, kamaradi a Vas vsechny, jez jste zavitali na tyto stranky, ktere jsme docasne promenili, po dobu nasi cesty po Ekvadoru, na misto, kde se muzete o nas, o Ekvadoru a o tom co prave delame, dozvedet vic. Az se vratime, promenime tyto stranky opet na misto, kde se doctete o tom, co pro Vas zrovna pripravujeme za akce.
Jak se mate? Verime, ze jste se jiz preladili na podzimni styl zivota a ze si to uzivate. Jak jste oslavili den pro nase predky a prapredky? My se mame moc fajn. Meli jsme ted trochu vic prace a i proto je tento clanek trosku opozdeny, ale verime, ze to nevadi. Clanek, ktery jsme pro Vas tentokrate napsali je spise takovym zamyslenim a zpravou o hodnych a otevrenych lidech, ktere jsme na ceste potkali.

Jestli chcete podivejte se na 8.album – Plaz, hory a zase prales
Uzivatelske jmeno: ekvador Heslo: osm
Vse malymi pismeny, bez carek a hacku. Predchozi alba se vsim vsudy najdete nakonci clanku.

Na uvod jen par slov o tom, co jsme posledni dobou delali. Z pobrezi jsme se vydali do hor za nasimi dobrymi prbuznymi Patriciem , Izabelitou a jejich synem Benjou. Oslavili jsme s nimi dusicky hezkou ceremoni a tradicnim napojem – colada morada, co se na tento den tradicne v Andach pripravuje. My jsme upekli chleby a k veceru jsme u ohne vzpominali na nase predky a modlili se za ne, za nas a za nase pokoleni. V dalsich dnech jsme s nimi sklizeli jecmen a brambory. Vse hezky ruco. Mistni klima nam pripomina jaro, ale i podzim. Je to tu, plny vuni a zvlastniho svetla, ktere v cloveku probouzi spousty barevnejch pocitu. Ucili jsme se vyrabet mokasiny a byli jsme v indianske saune,Temazcalu, kde jsme se pekne vypotili a poslali spousty dobrych prani pro vsechny lidi na tomdle svete. Pak juz byl cas vydat se za kamaradama do Teny. Tanec slunce v Shuracpamba Pozvali nas, at jim u nich v komunite postavime Temazcal a at jim to vsechno pekne predvedeme. Tak jsme dorazili do Kuya Urcu, brany do Amazonskeho pralesa. Uff, zase uplne jine klima, vlhko, dusno, horko. Prselo velice a chvilema jsme si rikali, ze to asi nepujde:( Snazime se byt trpelivy a verime, ze hodne pomohly i modlitby, ktere jsme vysilali nahoru. Pocasi se 3 dni pred obradem umoudrilo a my mohli postavit chysi a pripravit vse potrebne. Byla to fuska, clovek tu jen na pripravach vypoti litry potu:) Dost nam pomahala chicha, kvaseny napoj z juky, hlizy co roste pod zemi. Je to pro nas velka cest, ze nas bratri Kicua pozvali k sobe a nechali nas tu takhle s nimi spolupracovat. My pripravili Temazcal a oni pak ceremonia s babickou Ayahuascou. Temazcalito jsme udelali akoratni, ale i to byla dost slusna Sila v mistnim tropickem a vlhkem klima:) Vse probehlo moc pekne,vsichni byli spokojeni, tak jsme moc vdecni a moc dekujemeee. Achoooo! Hned ten den vecer po Temazcalu probehla ceremonie.

Uz delsi dobu nam lezi na srdci napsat par slov o “pribuznych”. Timhle slovem nemyslime to, ze Vam tady budeme vypravet o nasich bratrancich a sestrenicich o tom co zravna vyvadej:) To ne, chceme zde dat par radek o lidech, ktere jsme potkali na ceste, ale i u nas doma. O lidech, ktere jsme nikdy pred tim nevideli, ale situace nas svedla tak , ze se s nima cejtime tak blizko, jako s vlastni rodinou, jako s vlastnima pribuznejma. Par dni premejslime, jak dat dohromady tech par slov, ktera by zachytily tu krasnou myslenku, co se skryva v tomto vztahu.
Zijeme ve stoleti, kde si kazdej hledi sam sebe a vetsina ostatnich lidi jsou pro nej cizi. Takhle moderni spolecnost mnoho lidi vychovala a i my jsme to takto mohli prijmout. Takhle podobne to vetsina lidi ma i se vsim ostatnim, se zviraty, stromy, se vsim, co nas obklopuje. Mnoho lidi ma v sobe nejak zakodovane to, ze vsechno nezname a cizi je pro nas nejakym zpusobem nebezpecne nebo nepotrebne a tak si automaticky vytvarime osobni obrany val, ktery vytvari mezi nama a tim ostatnim slusne vysokou zed. V nasi “moderni” civilizaci, hlavne ve mestech je to temer hmatatelne. Spousty lidi, co ziji na jednom miste, v jednom dome se navzajem neznaji , ale ani si nepopreji hezky den. Cejtime, ze tento vzajemny nezajem jeden o druheho, je jedna z veci, ktera napomaha te nejake sile, ktera nas, lidi, nevede zrovna tim nejpriznivejsim smerem.
Vzpominam si, jak jsme byli s kamaradem Ondrou v Africe v Senegalu. Cestovali jsme jako tulaci. Zili jsme venku, jezdili stopem, povidali si s mistnimi lidmi o vsem moznem. Lide v Senegalu jsou hezky verici muslimove. Stari i mladi. Pamatuju se, jak jsme byli s jednema kamaradama, ktere jsme nikdy pred tim neznali a stravili jsme s nimi nejakej cas. Pozvali nas k sobe domu a hostili nas, jak mohli. Byli jsme ve meste, vzali nas do sveho getta, jako svoje kamose. Me se chtelo na zachod, ale nebylo kam. Bilej je tu vopravdu exotika. Libilo se mi, co udelal ten nas kamos. Zabusil na prvni dvere a rekl, uvidime, jaky pribuzny tady zijou. Kdyz vykoukla prekvapena cernoska a on ji vysvetlil o co jde, kupodivu me pustila na svuj prostej zachod. On pak rekl:” jo, dobry pribuzny tady zijou!” Ten den jsem byl jest eve dvou dalsich cizich domech na zachode:) Predstavte si, jak by to dopadlo u nas, napr. Ve Vrsovicich:)
Nejakou dobu jiz cestujeme a myslime, ze prave tohle v nas udrzuje ten optimistickej pocit, ze ne vsichni lidi jsou zabarykadovany ve svem vlastnim svete, ktery neni pripustny jen tak nekomu. Jo, vime, ze to neni pro kazdeho, podnikat takovehle kousky, ale vzdycky nas nejak vytrhne s te kazdodenni reality to, kdyz cloveku zastavi auto na znameni zdvizenyho palce a odveze nas kus nasim smerem. Neco jakoby se vzdycky rozechvelo v hrudniku na prsou… takovej zvlastni a vitezoslavnej pocit plnej radosti, ze lidi jsou porad jeste dobry a vsimaj si co se deje kolem. Cerny Jelen
V poslednich 5ti letech, kdyz jsme podnikli 3 vedsi cesty do Latinske Ameriky se nam tu cosi udalo. Cosi, co v nas zmenilo pohled na lidi.
Kdyz jsme byli na konci nasi prvni cesty po Mexiku a okoli, dojeli jsme do posvatne pouste, kde jsme si moc prali lecit se medicinou, co tu roste, s peyotlem a potkat se s temi spravnymi lidmi. Moc a Sila tohoto mista a pozehnani tech ze shora nas pak opravdu vzala za Sve a my zde potkali pribuzne. Lidi, co nas nikdy pred tim neznali a ani o nas nic od nikoho neslyseli , k nam byli pratelsti a otevreni. Nebrali nas, jako bily cizince, ale jako jednoho z nich samich, proste nas prijali jako nekoho z rodiny . Zni to trosicku idealisticky a nepravdepodobne, ale bylo to ciste a ryzi setkani. Byli jsme s nimi v indianske saune, kde jsme se ocistovali, az jsme se dostali do bodu, kdy jsme najednou vedeli a prozivali tu krasu. Souzneni, ze vsichni jsme spolu nejakym zpusobem v pribuzenskem vztahu. Citili jsme, ze jsme pribuzni se Zemi, Vodou, Vetrem, Ohnem, se zviraty, stromy, rostlinami, lidmi, s pousti ,s horami, s nebem….
Tito kamaradi nas pak odvezli ke svym znamim a hostili nas a chovali se k nam tak pekne, az jsme z toho byli chvili nesvi:) Nic po nas nechteli, penize, ani verit v neco, v co veri oni. Najednou jsme vedeli, kolik si mame vzit a kolik za to mame dat, co mame delat. Bez ptani a bez odpovidani. Pamatujeme se, jak jsme tenkrat opousteli posvatnou poust a stoupali do kopcu hledat misto na spani. Bylo v nas zasejc neco trochu jinak v pohledu na to vsechno kolem i uvnitr.
Po roce jsme se za nimi znovu vratili, abychom dal putovali po teto hezke ceste, chovali se k nam, jako bychom byli pryc jen tejden!
Ted, na teto ceste po nadhernem Ekvadoru, jsme vedeli, co si prejeme. Prali jsme si projet ekvadorskou zem, poznavat dal jeji tajemstvi, kulturu a krasy, ale hlavne setkavat se s pribuznymi, zit s nimi, tancit posvatne tance, pracovat na spolecnem zameru, lecit Maticku Zemi, ucit se navzajem, cistit svoje telo, dusi i ducha, sdilet s nimi radost chvile a cejtit tu nadhernou Silu, ktera hejbe svetem a kazdou veci. Kvetina
Vzdy nam udela radost, kdyz prijedeme na misto, kde potkavame pribuzne. Lidi, kteri si uvedomili, ze je treba zmenit sebe, aby jsme mohli spolecne zit vic spokojeny a stastny na tomto zajimavem a nepochopitelnem Svete ve vetsi pohode. Ne jako totalni vladci, ale jako pribuzni, pribuzni se vsim, co nam bylo dano, abychom tu mohli byt. Jen o tom nemluvit, ale i se sebou neco delat. Je to cesta bojovniku, co maji srdce. Vzdycky to pozname, kdyz se dostaneme k takovymhle lidem, kteri to mysli opravdu a neni to jenom poza nebo pretvarka. Atmosfera a vse, co s nimi zazivame je jedinecne, uvolnene a v pohode. Co jen dodat na zaver? Asi jen to, co vzdy rika Taita Alejo na zacatku kazde ceremonie: “Vsichni jsme pribuzni” Achooo!!!!
Prejeme Vam, at se vam dari ve vasich Zivotech, at se Vam plni vase sny a prani. A hlavne Vam prejeme, at jste Zdravi, Stastni, Spokojeni sami se sebou i se svoji rodinou, svymi prateli, sousedy, lidmi z vaseho okoli a s lidmi z tohoto sveta! Achooo!

 

Odkazy na predesla foto alba od posledniho po prvni:
7. Album – Hledani na jihu
Uzivatelske jmeno: ekvador Heslo: sedm

http://waclaf.rajce.idnes.cz/Ekvador_24.7._-_26.8.2013_putovani_po_jiznim_Ekvadoru/
Uzivatelske jmeno: ekvador  Heslo: sest

http://waclaf.rajce.idnes.cz/Ekvador_26.6._-_23.7.2013_toulani_s_pribuznymi/
Uzivatelske jmeno: ekvador Heslo: pet

http://waclaf.rajce.idnes.cz/Ekvador_-_Mindo_12.5.-25.5.2013/
Uzivatelske jmeno: ekvador Heslo: ctyri

http://waclaf.rajce.idnes.cz/Na_plazi_24.3._-.24.4.2013_Ekvador/
Uzivatelske jmeno: ekvador Heslo: tri

http://waclaf.rajce.idnes.cz/Rio_Negro%2C_Ba_os%2C_Yanayacu%2C_Paramo%2C_Tena_7.3.-24.3.2013/
Uzivatelske jmeno : ekvador Heslo: dva

http://waclaf.rajce.idnes.cz/Ekvador_14.2_-_4.3.2013/
Uzivatelske jmeno: ekvador Heslo: jedna