Archive for Únor 2016

Hledání příbuzných

II. psaní ze Španěl, 17. ledna 2016, Sevilla,  teplota přes den okolo 20°C

Zdravím Vás rodino, příbuzní a kamarádi, jak se máte a jak jste oslavili zimní Slunovrat a konec roku?
Všem přejeme Zdraví, Štěstí, Lásku a Hojnost v tomto roce.
My se máme fajn, Aurora se učí do školy a my se Zojou jsme spolu a kutíme co se dá a baví nás to. Pomalu bych mohl sepsat průvodce po dětskejch hřištích v Seville:)   Byl jsem na potní chýši, Temazcalu.  Oslavili jsme Slunovrat u ohně s písněmi a v kruhu skvělejch lidí. Vánoce byly v česko-španělském stylu, prožité v cigánský čtvti, takže docela změna:) Chybí mi tu sníh. Zase trochu paradox, ale už cejtim, že dochází k té krásné změně, kdy přibejvá světla a s tím i radost, inspirace a pohyb. Je fakt, že tady se stmívá až kolem půl sedmý, ale i tu je to znát:)

Toto psaní je o hledání a nalezení příbuzných, kteří pracují v Medicínském kruhu, ať už s Temazcalem, posvátnými medicínami nebo písněmi.

Člověk se občas vyskytne v místě, kde nikoho pořádně nezná a kultura lidí okolo ho moc neoslovuje… ale většinou je to tak, že se člověk na takových místech neocitá zbůhdarma, to je slovo že:) A tak to pozoruje kolem a snaží se chytnout tu správnou vlnku, kterou mu přihraje Veškerenstvo, aby se na ní vodpích a opět ucejtil ten známej  a vítanej pocit v srdci a živej vítr ve vlasech.
Díky za  tu pěknou vlnku, která přišla pár dní po tom co jsme přijeli.
Jeden říjnovej pátek, kolem oslavy mrtvých, jsem sbalil vše potřebný do auta a vydal se nabrat holky z vesnice Alcalá. Neznali jsme se, ale chtěly jet se mnou. S pár hodinovým zpožděním jsme vyrazili na cestu skrz jižní Španělsko ze Sevilli k Valencii. Elena z Malagy mi dala kontakt na Taitu Amadea a z fotky co jsem uviděl a po pár slovech, jsem dál nad ničim nepřemejšlel. Jeli jsme za ním 9h.
Cesta byla dlouhá, ale bylo si co říct. Pár zastávek na kafe a pozdní jídlo a uááá jsme skoro tam. Přijeli jsme do vesničky, kde jsme se ve 2h ráno ztratili a jedinej, koho se dalo opat byli na mol ožralí chlapíci s lesklejma očima,. Je to tak, všude je to v pátek podobný:) Nakonec jsme se vymotali a jupí, jeli nocí tmou po štěrkoví cestě mezi keříky někam na konec světa. Taita nám popsal cestu bravurně, takže jsme u toho správného olivovníku zahli a jééje… přivítalo nás ticho a krásný týpí s ještě krásnějším ohněm:) . Trochu jsme se prospali, ale ne moc. Probudili mě ptáci a chuť jít se projít s tim raním krásnem.
Potom jsme poznali osazenstvo a přivítali se s Taitou. Sympatickej chlápek, co mu kouká z očí heyokovské Taitování. Pomohli jsme s přípravami. Má tu speciální 2 metrovou kruhovou zeď z kamenů okolo ohně, aby nic nechytlo a 3 Temazcali. Tu v Andaluzii to maj s ohněm těžký, dá se dělat jen v sezoně, kdy nejni vše na troud, tedy od října do března – května. Je to Taita co následuje učení Červené stezky nebo-li Camino Rojo. Je v paktu s Taitou Aureliem, se kterým je také v paktu náš Taita Alejo, ale o tom až jindy víc do podrobna. A vůbec s timdle klanem se tu na jihu setkáváme docela často.
Uj! na krátký procházce usínám pod stromem, kde je zajímavej oltář. I tu jim roste Hikuri UF:) Zdaj se mi sny a když se probudím, tak je tu už opravdu hodně lidí a hodně pohybu. Protřu si oči, připravím se na Temazcal, přijíždí taitova compaňéra rovnou z Mexica! a jdeme dovnitř do chýše.
Otevíráme silný obřad tím, že se očistíme a připravíme na bdění a ceremonii 4 tabáků. Všichni do toho jdou. Je to poctivá prácička okořeněná taitovým humorem:)  Vyjdeme ven, trochu se otřepeme a nastrojíme se do svátečního, připravím si věci, je docela zima a občas trochu zkrápne. Oltáře svítí, jsou barevné se smějícími se lebkami a fotografiemi blízkých – již mrtvých. Jen to tomu dává silnou atmosféru.
Když se všichni usadí, je nás určitě kolem 40 lidí, tak Taita řekne pár slov k dnešní oslavě Mrtvých a k ceremonii. Zapálí první obří cigáro, které vypadá a je velké jako kukuřice:) Vynáší přání a modlitby, po něm mamíta a pak ostatní, jež vedou obřad.
Začíná krásná, dlouhá, intenzivní noc, plná písní, modliteb, medicíny Hikuri, peyote. Pozoruji, co se děje kolem. Tento obřad, Camino Rojo, má svůj řád, svoje procesy, svoje pravidla, dává to tomu svoje kouzlo, ikdyž se s tím musím popasovat. Chvílemi si připadám jako v kruhovém divadle… asi to bude, tím že jsem seděl v první řadě:) Děje se toho dost kolem i uvnitř. Cejtim propojení s mexickou pouští Wirikutou a její Silou. Oheň je posvátný. Měsíc pluje po nebi jako loď co se chvíli směje a chvíli šklebí. Končíme v neděli hostinou na bílém ubruse položeném na zemi, která je i zároveň poslední medicínou. Všichni jsme unavení, ale uvnitř nás něco svítí:)
Čeká nás dlouhá cesta domů, ale jsme posílení, dostáváme požehnání na cestu a vyrážíme po dlouhé silnici do města…před Sevillou nás vítají blesky z černého nebe a požehnaný déšť, po kterém tu země tolik prahne…
V dalších měsících se mi poštěstilo potkat Heldera z Mexika, se kterým jsme si padli do oka, skvělej brácha. Společně jsme pořádali jeden Temazcalito u něj na zahradě, bylo to moc pěkný a rodinný. Tentokráte to bylo v tradici Mechica z Ometlánu. Také moc zajimavý  a mexický. Po tom následovalo setkání z aztéckejma tanečníkama na jedný skoro soběstačný farmě ukrytý daleko od civilizace. Co pořádal Helder. Bděli a zpívali jsme, podávala se mexická Tequila a další den jsme tančili, uf moc dobré a s velkym srdcem. Jak řiká Helder, jen záměr kolikrát nestačí, musí tu být i požehnání dědečků.
Pozoruji to tu na jihu a je to další učení na této cestě. Čekal jsem, že tu, ve Španělsku, bude víc příbuzných z Latinské Ameriky pořádat obřady, ale ne. Někde pod tím vším je cejtit určitá bolest z dávných, ale tvrdých dob…
Včera jsme se Zojítou byli na hezké ceremonii s Aguacoyo a Temazcalem, který vedla mamíta Yolanda. Je to požehnání setkat se s příbuznými u krásného a živého ohně… chvála!
Jsme v době, kdy se opět věci mění, aby mohl život pokračovat dál, víc veselejší a šťastnější. A tak i tu je cejtit, že se pomalu prolamují ledy a mezi otevřenými lidmi, ať už jsou červené, bílé, žluté nebo černé rasy dochází k výměně moudrosti, aby nás dovedla k radosti a lásce k nám samým i ostatním.

Mějte se moc fajn, pozorujte jak roste den a tmu nechte v klidu odcházet.
Myslím na mnohé z Vás.
Přeju Vám Zdar, Sílu a Lásku

Wáclav s rodinou