lav

All posts by lav

Posel Červený stezky

V. psaní ze Španěl, Sevilla, 21.dubna 2016, teplota 21 – 33°C

Zdravím Vás rodino, příbuzní a kamarádi, jak se máte? Jak je u nás doma? Co příroda už se zelená? Je duben jednim velkym aprílem?
Hned z kraje posílám modlitby pro ekvádorský lidi, který zasáhlo silný zemětřesení. Ať se shledaj všichni příbuzní a brzo maj opět svůj domov.
My se máme fajn, měli jsme tu pár zajímavejch akcí. S kamarádkou Annou Moreno jsme pořádali večer písní předků pro 7 posvátných směrů a to bylo moc fajn. Taky jsme měli hned za barákem skvělej fesťák alternativců, takže se nám sem sjeli skoro všichni týpci z Andalusie se svym arte, cirkusem, muzikou, stánečkama…:) Poslední událostí byla potní chýše Temazcal a ceremonie čtyř tabáků s Taitou Aureliem Tekpankalli z Mexika v Bolbaite ve Valencii u Taity Amadea ( hledání příbuzných článek o Bolbaite).
Už delší dobu se připravuji napsat něco o tomto Taitovi a teď přišel ten moment.  

Stál na rušný křižovatce plný ruchu aut, světel, dusivýho kouře, obklopenej spěchem a pocitem odosobnění s ostatníma na ulici. Dostával masáž neviditelnejma i viditelnejma vibracema, signálů mobilů, internetu, reklam, technickýho nezastavitelnýho pokroku, s tváří klauna s očima plnejma dolarů a úsměvem plnýho špičatejch zubů, co rozdrtěj každýho, kdo projeví kouska citu…. Připadal si zahnanej do kouta tim všim, co se na tomdle světě nezastavitelně děje a cejtil pocit bezmoci a beznaděje s tim něco udělat směrem k lepšímu. Slyšel, že prej máme přirozenou vlastnost věci přehlížet a spíš se zabejvat řešitelnejma problémama… jenže mu příde, že poslední dobou se to tu lehce zvrtlo a už není tak snadný to přehlídnout… uf a člověk se musí dokonce dost snažit, aby to přehlíd…:) Bílá rasa  probudila démona konzumu, co teď vládne na Zemi a my ho společně krmíme až k prasknutí…
Na vrcholku posvátný hory, přikrčenej v dece sedí chlápek, je těsně před úsvitem, je zima, vzduch je řízně čerstvej, nebe je nekonečný a plný hvězd, slzy mu tečou v hlubokejch rejhách vyrytejch do tváře bojovníka. Bojovníka, co se snaží kráčet po posvátný Cestě Života vzpřímeně. Duch hory k němu promlouvá skrz šelest větru, přináší mu obrazy, vize, ve kterejch jasně vidí lidský pokolení a jeho pouť. Přichází k němu Síla a mění jeho srdce i jeho celej život. Na nebi v úsvitu vidí, jak spolu krouží dva majestátní silní ptáci – orlice a kondor. Krouží spolu vzhůru výš a výš…
Toto je prastará vize co koluje mezi indiánama Severní (orlice) a Jižní (kondor) Ameriky. Propojení moudrosti a síly předků k posílení domorodý vesnice, aby dál přinášela tomudle světu čistý poselství o tom, jak žít v Souladu, Propojení, Lásce a Pravdě, kterejch rapidně ubejvá a který jsou tak důležitý pro spokojenost nás všech…
Cejtim, že se na jedný straně stáváme vyspělou civilizací nebo si tak řikáme a děláme pro to všechno možný, ale na druhý straně nám to tu pokulhává na tý lidský lidskosti přebytý žabíma kůžičkama (dolarama).
V jednu chvíli, když jsem koutkem oka zahlíd co se tu děje, zabalil jsem si baťoh a jel do Latinský Ameriky, kde se dosud tendle démon nepodepsal tak silně. Takže jsem se ještě mohl setkat s prapravnuky, co pokračujou na Cestě svejch předků, na Cestě, co má Srdce, Cestě, co nás všechny pokrevně spojuje, páč všichni jsme příbuzní, jsme synové a dcery Matky Země…
Červená stezka není ničí a je všech. Kdo používal od začátku toto pojmenování, tak to byli a jsou právě severoameričtí indiáni. Já jsem se o Červené stezce poprvé dozvěděl od dědečka Černého Jelena z kmene Sioux Oglala z národa Lakotů. Pozdějc, když jsme se toulali po Latinský Americe, tak jsme se v Mexiku setkali s lidmi co se hlásili k Červené ztezce – Camino Rojo (Kamíno Rocho). Jak jsme putovali dál na jih, tak jsme se nakonec setkali s dost lidmi, který kráčej po týdle Cestě. Nedalo se přehlédnout, že za tím vším stojí Taita Aurelio Díaz Tekpankalli a Taita Alfonso Tenoch z Mexica, kteří se, tuším, poprvé v roce 1992 vydali na Pochod Míru z Mexika až do Čile. Během této pouti kontaktovali místní a šířili obřady, jako je obřad potní chýše Temazcal, Hledání Vizí, Tanec Slunce, Tanec Hvězd, obřad 4 tabáků a začali vytvářet „aliance“ se všemi domorodými kulturami, které měli otevřené srdce a mysl této vizi. V dnešní době existuje dost míst a lidí, kteří pokračují a podporují tuto krásnou vizi.
Existují lidi, z domorodých kultur, kteří s touto vizí nesouhlasí a berou Aureliovo a Alfonsovo poselství, jako neprávem převzaté používaní tradic předků Severní Ameriky, odkud pochází většina jimi prováděných obřadů…
Cejtim a vidim ze zkušenností z cest, že v dnešní době dochází k pěknému jevu a to k tomu, že se se spousty domorodých národů dělí o svoje obřady, praktiky, moudrost předků, které byli ještě nedávno pouze a jen pro členy toho daného kmene. Tyto obřady se stávají čím dál více přístupných pro všechny lidi s otevřeným srdcem, upřímností, pokorou a opravdovostí dělat věci co nejlépe pro tento svět…. Mě osobně tato vize oslovila a o to více se mi dostala pod kůži a do srdce po osobní zkušenosti s těmito obřady a Taity . Vidím, že učením se od těchto Taitů a Mamít máme šanci napojit se a pokračovat v poselství našich předků, které je již hluboko pod zemí, ale není dosud na dobro ztracené. Tím myslím obecně tu v Evropě.
A proto jsme se vydali těch 700 km ze Sevilli do Valencie do Bolbaite, abychom se setkali s tímto chlápkem, kterej hodně podporuje tuto starou dobrou moudrost. Dojeli jsme do Bolbaite, na krasný místo s Medicínským kruhem a třemi Temazcali. Setkání a první dojmy s Taitou Aureliem, kterému je už kolem 66 let, byl ten, že je trochu unavenej z cestování a toho všeho, ale když promluvil, jakoby všechno ztichlo a nám se pod kůži dostávala jeho slova. Silným zážitkem byla potní chýše, ve které  v jednu chvíli mluvil se slzama v očích o tomdle světě a tom, co se na něm děje . Cejtil sem z něj, jak moc mu na něm a na lidech záleží. Během dlouhé noci u posvátného ohně, který nazývají Fuego Sagrado de Itzatchilatlan nebo-li posvátný ohně, který spojuje v rodinu všechny na tomto světě, kteří se u něj modlí.  Bylo silné naslouchat Taitovím modlidbám a poselství směřovaným přímo do srdce. Kolikrát mi přišlo, že tendle chlápek je Posel pro naše a budoucí generace. Posel kráčející se svou vizí, která má sílu a která nám přináší možnost žít naše životy spokojenějc a plnějc s radostí a láskou. Viděl jsem, že se mu podařilo svou vizí pohnout lidmi tím dobrým směrem. Pro mě bylo taky moc důležitý vidět staršího chlápka, kterej se snaží dělat věci co nejlíp s důstojností a opravdovostí a s tím, že to jde. Cejtil jsem tu noc, že se ve mě zase něco hlo. Modlím se za něj a za všechny, kteří se vydali po takové Cestě zasvěcené službě Velkému Duchovi, Matce Zemi,  a všemu živému. Modlím se, ať máme vždy dost Síli jít po této Cestě dál s radostí a pokorou…
Ráno se první paprsky slunce lesknou v listech olivovníků, srdce a duch Matky Země se propojili zahalený v jemnym plášti stvoření…
Ahóóó ♥ všichni moji příbuzní ♥ skrz všechny moje vztahy ♥ mitakuye oyasin

Dělá mi radost a dává naději a Sílu právě to, že je tu na Světě banda lidí, ať jsou to indoši, buddhisti, léčitelé, … kterejm na tomdle Světě záleží a jdou se srdcem dál po téhle nelehké, ale tak krásné Cestě  Života.

Myslím na Vás a přeju Vám Zdar, Sílu a Lásku na Cestě.

Wáclav s rodinou

p.s.: v PŘIPRAVOVANÝCH AKCÍCH najdete už co a kdy se bude dít u Tisového vrchu, Vamos, venga:)