Posts filed under Reportáže z cest

San Pedro

VI. článek, 25.dubna 2013, Ekvádor, San José de Poalo, 3000 m.n.m. 12 až 23°C, vlhkost 60%, Andy

Zdravíme již do jarní domoviny!! Jsme rádi, že sněhy povolily a že si krajané  pomalu začínaj užívat tolik vytouženého a zaslouženého sluníčka. Myslíme na Vás víc než si myslíte!!! Jsme rádi, že se Vám články líbí. Nahráli jsme další fotky, které trochu předbíhají slet událostí, ale to neva.

Tady jsou: waclaf.rajce.idnes.cz/Na_plazi_24.3._-24.4.2013_Ekvador/
UŽIVATELSKÉ JMÉNO: ekvador HESLO: tri  (vše bez interpunkce a malejma písmenkama:). Nuž to nebudu dál protahovat.

Po parádní návštěvě v Rio Negro jsme se vydali za přáteli do hor. Sedli jsme do busu a hurá do Ambata. Tady jsme se snažili rozměnit 100 dolarovku… byste nevěřili, jakej je to tady problém! Pak jsme se přez město dokodrcali k hasičárně, odkud razej busy do Pillara, což je maloměstečko na úpatí And. V Pillaru jsme se nalodili do náklaďáčku se zakrytou korbou a s pryčnama místo sedaček. Señor šofér nás řádně namačkaný:) dovezl do San Jose de Poalo. Bylo akorát na čase. Slunko se blížilo k obzoru a vytvářelo nádherný světlo, který podtrhávalo rozmanitost místní kopcovatý krajiny.Uff!!, na východní straně nás přivítala sopka Chimborazo. Hned v prvních chvílích, co jsme vyskočili z náklaďáčku nás úplně pohltilo to krasný ticho, který patří k tomudle místu. Asi po půl hodině jsme sestoupili do údolí, kde teče bouřlivá a nádherná řeka Yanayacu (Černá řeka). Byli jsme trochu napnutý, jak to bude, pač jsme se Patriciovi a Izabelite nedovolali ani nedopsali, ale něco ve mě mi říkalo, že bude všechno OK.Svatý Petr Taky ze jo! Najednou stojíme na zápraží jejich krasnýho a prostýho domku a vítáme se s nima po skoro 3 letech. Je to téměř neuvěřitelný. Naproti nám běží malá Luna psí pechocha zablešená a s dredlokama. Pak už se volíbáváme s Izabelítou a vobjímáme s Patríciem a Benjaminem, jejich synem. Vše tady nám spouští řetězy vzpomínek na to, co jsme tady „tenkrát“ prožili. Chvílema mi připadá, jako bychom tu byli před tejdnem a teď jsme se sem zas vrátili. Tydle lidi jsou taková naše rodina, tady. Prostě nás vůbec nečekali a hned nás krasně a s otevřenou náručí přijali, todle je pro mě velkej dar a taky škola, jak bych to chtěl v sobě taky mít…bejt takhle vlídnej k lidem. P. a I. jsou takový indiáni, i dyž nejsou, ale jsou jak z tý knížky vod F. Cartnera –  „Škola malýho stromu“. Trochu se rozkoukáme, dáme si skvělej bylinkovej čaj a večeři, kterou nám dají a jdeme se vyspat do týpka, které tu vyrostlo za tu dobu, co jsme tady nebyli. Tydle lidi dělají také Temazcal – „indiánskou saunu“, o které jsem psal v III.článku a také ceremonie se San Pedrem. Další den u snídaně probereme, co a jak a po chvíli se dozvídáme, že za pár dní budou dělat Temazcal s ceremonialním  pitím San Pedra. Pár dní jsme se toulali po kraji a pak středečního rána jsme vyrazili s Patríciem a Benem do Ambata, kde jsme měli sraz s Juanem, kterej má malej džíp. Jeli jsme pro San Pedro a pro český kluky a pro lávové kameny do Baños. Dojeli jsme na místo, kam P. chodí sbírat San Pedro (SP). SP je druh kaktusu, který roste v Andách a je s nimi úzce spojen. Pro místní „horaly“ je to posvátná medicína, která se z tohoto velkého kaktusu připravuje. Když jsme stáli na místě před SP, byl jsem ohromený jeho velikostí. Máme zkušenosti z Mexika, kde v posvátné poušti Wiricuta rostou Peyote, což jsou také léčivé kaktusy pro indiány Huicholi, které jsou ale malinké a rostou těsně nad zemí. Toto je pravý opak. Pomodlili jsme se a dali k SP „ofrendu“- obětinu ve formě vzácného vykuřovadla. P. pak vybral správné odnože SP, které jsme uřízli a naložili do džípu. Pak jsme naložili kluky a jeli na místo pod sopkou Tungurahua, což je aktivní sopka, ze které se často dýmí a občas z ní lítaj žhavý kameny a teče z ní láva a země se kolem občas třese, jako když vám kolem baráku jezděj náklaďáky…prostě ta naše Země je živá, tady to člověk přímo žije!! No, a pod tímto živlem jsme se též pomodlili a dali ofrendu a nasbírali přes 50 kamenů. Ty jsme naložili do toho mini džípu:) Zprvu jsem si myslel, že si dělaj legraci, ale tady je možný spousta věcí .Haha. Uvnitř nás bylo 9 + 3 velikánský bágly + to všechno co jsme nasbírali!!:))
Domu jsme dojeli v pořádku. Po večeři jsme sedli ke stolu a pokouřili posvátným způsobem tabák. Pak nám P. a I. vyprávěli příběh o SP. Prý v dobách, kdy začali Španělé okupovat tuto zemi, přišli i do And. A zde jeden capitano ochutnal jakýsi zvláštní nápoj, který na něj zapůsobil tak neuvěřitelně, že když se vrátil do Španěl, vyprávěl králi, že v Andách pil nápoj tak mocný, že ho vynesl až nahoru k branám nebeským, kde se setkal se strážcem nebeské brány se  San Pedrem (Svatým Petrem). No a od tud pochází název této mocné medicíny.slušná nálož, že? Samozřejmě, že místní horalé mu říkají po svém aguacoya.Pak jsme ho začali na stole připravovat. Nejprve se musí z kaktusu vyříznout malé trny, pak se oloupe a pak se vykrájí povrchová dužnina, která se vloží do kotlíku, zalije se vodou a pak se na ohni vaří 14 až 20h. Každý kraj má svůj způsob přípravy. Podívejte se do mapy přes kolik zemí se Andy táhnou. Když byl další den vývar připravený, sešli jsme se dole u řeky před Temazcalem, kde je další teepee a místo, kde se dá posedět. Drželi jsme před tím pár dní abstinenci a ten den jsme jedli jen lehký oběd. Sedli jsme si do půlkruhu a P. s I., kteří před tím připravili vše i na Temazcal, k nám promluvili. Mluvili o vyjímečnosti a síle této medicíny, která nás pročistí, povznese a posílí. Popřáli nám, ať sami se sebou dobře pracujeme a jsme klidní a otevření San Pedru, který nás jako Kondor provede touto ceremonií.  Pak přistoupili ke každému z nás a individuálně nám promluvili do duše a pak nám nabídli hrneček, ve kterém byla medicína. Uff, jak chutná a hořká byla!! Seděli jsme u ohně a každý sám v sobě pomaličku vítal SP. Po chvíli, kdy se zklidnili první dojmy Izabel oslovila kruh a promluvila k nám. Pak zazpívala píseň a poslala chrastidlo, jako mluvicí hůl. Každý mohl podle toho co cítil něco říct nebo zazpívat. Bylo to dobré.
Takto jsme trávili část noci. Ceremonie se účastnilo asi kolem 17 lidí. Každý si prožíval právě to co si zasloužil a to co mu medicína přinášela. SP dokáže člověka mocně propojit se Zemí, Stvořitelem, Živly, se sebou samým, s kruhem, s tím, s čím si každý ve svém nitru přeje spojit…. „Cesta“, kterou medicína přináší trvá asi 4 až 5h. My jsme pak po tomto prožitku v hluboké noci vstoupili do Temazcalu. Uff, dočistili jsme a dodělali to, co San Pedro nestihl..ven z Temazcalu jsme vyšli s novým dnem!. Další den jsme odpočívali a vnímali velice silně Zemi a její krásu.
No, tak to bysme měli, příbuzní. Myslím, že i právě kvůli takovým zážitkům jsme se sem do Latinské Ameriky vrátili, aby jsme ze sebou zase něco udělali a mohli vám to pak doma „částečně zprostředkovat“.
Mějte se moc fajn. Těšíme se na vaše komentáře, jestli vás třeba něco napadne nám napsat. Už máme zase připravený další téma na novej článek, tak se těšte.
Hasta Luego Parceros!!!

STARŠÍ FOTO ALBA  naleznete zde: vše pište bez háčků a čárek a malými písmeny 🙂

album II

http://waclaf.rajce.idnes.cz/Rio_Negro%2C_Ba_os%2C_Yanayacu%2C_Paramo%2C_Tena_7.3.-24.3.2013/
uživatelské jméno : ekvador heslo: dva

album I

http://waclaf.rajce.idnes.cz/Ekvador_14.2_-_4.3.2013/

uživatelské jméno: ekvador  Heslo: jedna