Posts filed under Reportáže z cest

Prace v Cerro Seco

XV.Clanek, 24. rijna 2013, Bahia de Caraquez, teplota 20 az 35 stupnu C, vlhkost 75%, 15 m/n/m

Budte Zdravi pribuzni a vsichni, co mate radi cestovani, poznavani kultur a trochu jiny pohledy na to Vsechno kolem.
Jak se mate? Jake je babi leto, ktere podle poslednich zprav, konecne priletelo do nasi domoviny na bily pavucine? Nalozili jste jiz zeli?
Dekujeme za Vase reakce, nebylo jich moc, ale verime, ze se Vam proste jen nechce travit za obrazovkou vic casu, nez je nutny, cemuz rozumime:)
Prosim, povzbudte krajany kolem sebe o vetsi akci proti nasim soucasnym mocivladcum, kteri na nas vystrkuji, nejen z hradu, holy zadek. Bezte i za nas k volbam podporit to neco, co z nas ve svete nebude delat alkoholicky narod zlodeju. Jose z Bahii, co zna Ceskou zem se smal nad nasim panem prezidentem a jeho vravoravou chuzi… Je nam jasne, ze neni z ceho vybirat a ze to neni vubec jednoduchy…

My se mame velice fajn. Z jizniho Ekvadoru jsme zavitali do provincie Manabi do pobrezniho mestecka Bahia de Caraquez. Opustili jsme moudre Taity a prijeli jsme sem ¨pracovat¨ jako dobrovolnici pro Marcela a Michaelu co nam pomohli  s vizama. Povedlo se nam zde poradat Indianskou Saunu, Temazcal a trochu vic se seznamit s mistnimi lidmi.
Prejeme vsem, co slavili, slavi svoje narozeniny tento mesic a mesic pristi, at jste Zdravi, Stastni a Spokojeni, co vic si prat:)
Pro zajimavost, oslovili nas ze zajimaveho platku, ktery se jmenuje Pravy domaci casopis

Nevime, kde se to bere, ale pocit, ze ma byt vse co delame v rovnovaze, pusobi posledni dobou slusne intenzivne. Ceibo
A tak se vracime do mist, kde kdysi zila kultura Caras – podle ni take Bahia de Caraquez. Vracime se k Marcelovi a Michaele, kteri ziji na Suchem Vrchu (Cerro Seco), coz je soukroma ekologicka rezervace se suchym tropickym lesem. Tito dva nam pomohli vyridit viza na rok, coz tu neni docela tak lehke a levne:( A prave to nas sem pritahlo znovu, oplatit jim jejich pomoc. Marcelo se narodil na Suchem Vrchu a jeho rodina na tomto prekrasnem miste zije jiz po pet generaci. Zije zde spousty druhu ptaku a roste zde hodne posvatnych stromu Ceibo. Kdysi zde zila prave kultura Caras, po ktere zde zbyly stopy v podobe teras, ktere zde vytvorili, hrobek, pozustatku a strepu ze sosek, kadidelnic, sedatek,…
Kdyz jsme sem znovu prijeli, dali jsme s nimi rec, co a jak budeme delat. Marcelo je clovek s hodne otevrenou mysli, tak nam dal velky prostor a dost svobodnou volbu v tom, co pro nej muzeme delat:) Jeste dobre podotknout, ze tady v Ekvadoru, kdyz chce clovek delat nekde dobrovolnika, tak za to musi povetsinou platit:) je to od 3000Kc az po 10.000Kc, jsou to poplatky za ubytovani a stravu, takze tu opravdu pusobite velice dobrovolne! Zde to neni vyjimkou, ale my se dohodli na mirnejsich podminkach. To se nam tu take dost libi, ze se tu da s lidmi domluvit, at je to na trzisti, v autobuse nebo v praci.
Bydleni k nam prislo od kamaradovy mamy, ktera tu ma maly kompletne zarizeny domecicek. Je to na druhe strane Bahii, ale je tam klid a vsechno, co rodina potrebuje…
Ujjjj…rano nam zvoni budik u postele a Zoja se prekvapene vymotava z moskytiery. Na kuchynsky lince si mravenci udelali dalnici a stehujou nam ovoce. Na pobrezi je nedostatek uzitkove vody a tak nam rano netece voda z kohoutku, stigro, ze je ji v barelech v kuchynce dost. Probereme se, nasnidame, rozloucime se z psici Ingrid, co to tu hlida a jdeme na MHD.
Bus tu muzete zastavit kdekoli chcete. Jen tak tak nase podrazky opoustej silnici a my uz se davame do pohybu. Sedime na vypolstrovanejch sedackach, koukame z okna na predmestskou zastavbu neomytnutych prostych domku. Proplejtame se ulickama pak kolem zalivu, az do centra. Jedeme do Prace!!! Projizdime malomesteckem Bahia de Caraquez, ktery je v Ekvadoru oblibenym turistickym mistem, …tedy kdysi bylo asi vic. Tak asi jako vsechna letoviska i Bahiu jiz opustil lesk novoty a takovy ten svezi nadech… Mame to tady ale radi. Ok mame 8:20, jdeme na trziste nakoupit neco na obed a svacu v 9:00 mame byt na miste! Zoja v nositkach na zadech ukazuje na ptaci zlutou letku, ktera pred nama uletela na zed plnou ruzovocervenejch kvetu, co delaj kulisu betonovymu bunkru, co kdysi mohl bejt luxusni hotel s vyhledem na ocean. Po par krocich se nam do plic dostava vitr, ktery prinasi priliv. Oku se dostava pohledu na obzor ¨bez konce¨ neco to uvnitr duse zpusobi, ze jiz nemame tak vazny pocit, ze jdeme do prace. Prehoupneme se po prasny ceste pres kopecek a uz nas zdravej chudy rybari z Bellavisty. Skrabeme se do stoupaku k Cerro Seco. Ve stopach v prachu cteme, ze Marcelo nekam odjel… nevadi i bez sefa to tady zvladnem. Dorazime na zakladnu, kde si dame v klidu prvnich par loku z napoje mate, ktere se stalo v posledni dobe nasim hnacim motorem. Aurora se Zojou se pousti do malovani ukazatelu a ceduli s nazvy stromu a mistniho ptactva, ja odchazim s dymkou v ruce hledat misto na Ocistnou potni chysi – Indianskou Saunu. Jsme v obdobi sucha a vsude kolem je to videt. priprava Temazcalu Vetsina stromu a keru jsou bez zelenych listu, je tu prasno. Prichazim na misto, ktere me zaujalo. Je to vysuta plosinka s vyhledem do kraje. Jiz je zde ohniste. Chvili tu posedim a pak se vydam po stezce dal do lesa, kde rostou posvatne Ceibo. Zastavi me to u jednoho velikeho bratra Ceibo. Usedam k jeho korenum po malem dani diku, ze tu muzu byt. Nacpu dymku a kourim tabak s modlitbami a zadostmi o dovoleni poradat zde Ocistnou potni chysi. Vysoko na nebi krouzi ptaci a slunce se v dopolednich hodinach vynoruje z mraku… Vracim se zpet za Aurorou. Zoja je zmalovana od barev, vypada to, ze si to v praci uziva:) Varime si polivku ze zelenych bananu s burakovou pastou, fakt dobry mistni jidlo. Ujj, to by si jeden po jidle dal dvacet… na chvili si lehame do hamaky, ejeje, to uz je hodin! Tak to uz je cas jit. Schazime dolu z Bellavisty, jsme trochu unaveny. Kamarad Ruben nas zve na navstevu: ¨tak jo mañana!¨ volame na nej. Obrovsky ocean, ktery ma spousty odstinu modre se blisti na obzoru. Nuti nas zastavit a divat se tam, tam do ty dalky… vitr nam vymeta z vlasu vsechnu unavu a Buh vi, co jeste a my jdeme dal klidnejma ulicema odpoledni Bahii. Kupujeme syr, ryzi a ovoce. Sedame na bus a lehce zmameny tim odpolednim navratem z prace divame se z okynka na lidi co jdou po chodnikach.jen zapalit!! :)
Ridic nam zastavi u baracku a my chrastime klicema v zamku. Sedime na gauci, meloun nam kape na trycka (hlavne Zoje:) a my mame dobrej pocit, ze jsme dneska byli v praci a neco jsme tam udelali!:)
Dneska jsme byli jiz makat naposled po mesicni akci na Cerro Seco. Povedlo se nam tu nakonec namalovat spoustu ceduli a usporadat dve ceremonie Ocistne potni chyse nebo jak tu rikaji Temazcal. Bylo to tu moc fajn. Dekujeme  Achooo!  Zni to trochu ujete, ale prace a ten rytmus a to nejaky snazeni se, vyrabeni nebo jak to nazvat, ma dobrej vliv na dusi a ducha fakt:)…. samozdrejme se to nesmi moc prehanet!
Tak jo nasi mili ctenari a ctenarky:) Necht Vas provazi Dobra Sila ve vasich zivotech, praci i odpocinku.
Uzivejte kazdou chvilku, vsak to vsichni dobre vime, ze tu  nejsme  na furt…

 

Myslime na Vas!