Domů

XX.článek, 22. února 2014, Praha, 9 stupnů C, vlhkost 60%, 360 m/n/m

Zdravíme vás rodino, přibuzní a kamarádi, jak se máte, nepřipadá vám, že sněženky vyrazili letos nějak brzo? My se máme moc fajn. Prošli jsme pomyslným portálem mezi dvěma kontinenty, dvěma světy a juž dýcháme stejný vzduch jako vy, cejtíme stejnou Zemi pod nohama, cejtíme to ticho, které nám příroda dopřává a jsme z toho ohromení.
V tomto psaní Vám ještě rěkneme, kde jsme se toulali a s kým jsme se ještě potkali.

No a teď pár slov o našich posledních zážitcích z té krásné a  posvátné země, jakou Ekvádor pro nás je.
V předposledním článku Chili do očí jsme Vám psali, jak jsme prožili Vánoce a Silvestr. Po Novém roce jsme se rozloučili s Ruku Samay a s našimi milími příbuznými Míšou, Augustýnem a Wayrou a se vší tou zajímavou krásou, co v sobě amazonský prales má. Vydali jsme se na poslední putování po Ekvádoru. Na putování, které v sobě mělo nádech díků a loučení. Jeli jsme na jih do Cuency a pak k Taitovi Alejovi do Shuracpamba, kde jsme se s ním rozloučili v Temazcalu. Uff, jak krasné a silné chvíle jsme tu prožili! Stáli jsme na skále a dívali se na tu přenádhernou scenérii hor, kaňonú, mraků prozářených zapadajícím sluncem a něco se s námi dělo, něco krásného se nám vpisovalo do srdcí a myslí. Loučíme se s Taitou a jeho kouzelnou haciendou.
V Saraguru Wáclava přepadly křeče v břiše a po návratu do Cuency jsme zjistili, že má parazity! Uff! Bez léků se to neobešlo.
Pár nepříjemných dní pominulo a my se loučili s Javierem v Temazcalu, který přinášel moudrost a očistu.
Potom se v nás zvednula velká touha jet na pobřeží a tam nechat dozrát vše, co jsme na této překrásné cestě zažili. Navštívili jsme Nica a Huri, kteří také dělají Temazcaly. Byli na nás moc milí a my pobyli pár dní kousek od oceánu, který přinášel takový příjemný klid a osvěžení. Západy slunce nořících se do oceánu, písně, co sami vznikaly a zvuk vln, který nás uspával nám pomáhali pomalu a v klidu se připravit na návrat domů. Navštívili jsme ještě artesanos Romela a Viki, které jsme před tím vůbec neznali a oni nás pozvali k sobě domů a my jsme ucejtili zase takové to krasné u srdce hřejivé…  Bydleli jsme u nich na zahradě ve stanu a vařili si společně samé dobroty v jejich nádherném kruhovém domě z bambusu. Objevili jsme útesy s jezírky, ve kterých jsme se ráchali se Zojou a dívali se na západ. Kormoráni ve svých formacích létali po obloze. Ayangue
Pak jsme se vydali v noci na dlouhou cestu do Quita. V den příjezdu jsme se dozvěděli, že Taita Marco pořádá ceremonii a Wáclav se za ním vydal. Ceremonie se San Pedro, tabákem, posvátnými houbami a vodou byla hlubokou prací v nitru všech, co se jí zúčastnili. Taita Marco je zkušenným průvodcem a mistrným způsobem nám předával moudrost a poučení. Achooo!
V neděli 16. února jsme byli na Temazcalu u Andrese. Loučili jsme se a děkovali za ochranu, moudrost, všechna ta nádherná setkání, za hojnost, za požehnání našich kroků a za pokojnou cestu domů. Stáli jsme před posvátným ohněm a krmili ho dary, které jsme za to vše připravili.
Ve středu jsme kolem poledního nasedli do bílého brouka a s baťohama na streše jsme započali 38h dlouhou, ale klidnou a pohodovou cestu domů. Teď již v rodinném kruhu slavíme náš návrat a pochutnáváme si na chlebu s máslem a solí… a dalších dobrotách, co pro nás naši milí nachystali:)
Chvála, chvála, zdravím tě Země má jsi tak překrásnááá….

Moc se na Vás těšíme, dejte o sobě vědít.

Užívejte si toho krásného daru, daru Života, který jsme dostali, pečujte o něj a rozvíjejte ho!

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong> 

9 + fifteen =